Deset let, to je doba – máš můj respekt. Čím to je, že jsi v Betteru zůstal tak dlouho?
Částečně tím, že mi lidsky sedlo vedení. Když jsem potřeboval, vyšli mi vstříc. A nároky na lidi jsou tu podle mě férově nastavené, přitom od kamarádů vím, že to tak zdaleka není všude. My, co tu pracujeme dlouho, jsme dostali automaticky benefity bez toho, abychom se o to prosili. Když zkrátka děláš svou práci dobře, Better to umí docenit.
Kromě toho se mi líbí, jakým směrem se Better vyvíjí a jaká tu panuje atmosféra. Jasně, jsou i špatné dny, ale na 90 % převažují dny, kdy jdu do práce a vím, že to bude pohodička nebo se minimálně bude dít něco nového…
Atmosféru tvoří především správný kolektiv. Ten betterácký ti vyloženě sedí, viď?
To si piš! Mám rád černý humor a ostatní ho tu mají rádi taky, což je ideální. Taková Míša (teamleaderka našeho PPC oddělení) ho miluje, přitom bys to do ní vůbec neřekla. Někdy to tak je – od lidí to nečekáš a pak zjistíš, že valíte na stejné vlně.
Věkově jsem starší než spousta mých kolegů a motivuje mě to. Snažím se mladým vyrovnat, přece jen mozkové buňky už nefungují jak dřív. Ale pořád cítím, že jsem součástí kolektivu a nejsem ten starej “děda”, co sedí u PC a zarůstá pavučinou… (smích).
Čím tě kolegové v Betteru dokážou nejvíc rozesmát nebo potěšit?
To jsou maličkosti, třeba když tě někdo pochválí. Nebo když zjistíš, že tě kolegové opravdu dobře znají. Míša mi teď vybírala tričko k narozeninám a totálně se mi trefila do vkusu. Známe se z lidské stránky, víme, co ten druhý má rád a to je nejkrásnější.
Kdybych pracoval někde v korporátu, asi by to bylo jiné. Ale u nás to není jen PPC oddělení, ale parta lidí, co se otevřeně baví o všem a to je super. Dělá mi radost, když jsou ostatní veselí, to je skvělý impuls. I proto jsem tu těch deset let a nikam se nechystám (smích).
Jak se podle tebe Better za ta léta změnil?
Získalo to tu úplně nový level. Už neděláme jen online, ale i offline. Tým copywriterů a kreativců se rozrostl a náš přesah začíná být čím dál větší. U agentury je to podle mě dobře, dnes nemůžeš být speciálka jen na výkon, musíš naskočit na trendy, které hýbou světem.
Třeba já osobně Instagram znám jen od manželky, ale mladší kolegové ten přesah mají, což je pro mě další nakopnutí, že se musím neustále učit něco nového. Dnes dokážeme klientovi nabídnout celý balíček od kompletní strategie po kampaně, což je velký posun.
Změnili se tví klienti a jejich požadavky?
Klienti ani tak ne, spíše pořád máme ten samý problém. Musíme klienty neustále přesvědčovat, že lidé se čím dál víc zajímají o konstruktivní obsah a hledají smysluplné informace.
V performance dřív stačilo nastavit dané fráze a prodejní argumenty, dnes musíš zákazníka na trhu podchytit mnohem dřív. Například když prodáváš lepidla, tak dobrý blogový článek „Jak nalepit dlaždičky“ ti může přinést krásné výsledky a konverzní poměr.
Performance a obsah musí jít ruku v ruce. Jak to ovlivnilo tvou práci experta na vyhledávání?
Kdysi to byla klasická klikačka, dnes je to mnohem složitější. Nic nesmíš podcenit a musíš u toho víc přemýšlet.
Udržet si zákazníka je v dnešní době strašně těžké. Lidé sledují značky všude možně, jsou nestálí a celkově se mění jejich nákupní chování, takže nemůžeš spoléhat jen na jeden kanál.
Třeba vidíš legíny na Pinterestu a teprve pak začneš pátrat, kde si je koupit. Zajímají tě recenze, váháš, hledáš, kde je seženeš levněji. Navíc se nespokojíš s doručením za 14 dnů, chceš je mít doma hned. Už to zkrátka dávno není o klasickém vyhledávání. Zákazníci jsou rozmazlenější a chytřejší a hledají informace, ne produkty.
V rozhovoru jsi minule říkal, že k práci potřebuješ hudbu – na jakém žánru nejvíc frčíš teď?
Trochu jsem omezil death metal, ale jinak se nic nezměnilo (smích). Metal furt jede, jsem snad ta poslední generace, která vyrůstala na klasice jako Iron Maiden a Metallica. Ti se mnou budou až do konce, i když se nebráním ani novým věcem.
Jaký byl zatím tvůj největší pracovní úspěch? Na co nejraději vzpomínáš?
Jsem hrdý na to, že jsem tak dlouho pomáhal Tescomě, to je značka, kterou v Čechách zná každý. I když jsme se po deseti letech rozloučili, jsem rád, když se jim daří. A hodně jsme posunuli značku Hudysport, na to jsem taky pyšný.
A co osobní úspěchy?
Manželka a kluk. Jsem hrdý na to, že jsem se dokázal usadit a sekat dobrotu (smích). Předtím jsem byl rebel, hrozně divoký. Ale srovnal jsem si priority a teď jsem nejradši, že se z práce vracím domů k manželce a Kubovi. Kamarádi jsou kamarádi, ale rodina je na prvním místě.
Máš nějaké sny do budoucna, které by sis rád splnil?
Jo, teď mám jeden cestovatelský. Manželka byla se synem a kamarádkou na roadtripu ve Slovinsku. Když jsem viděl ty úchvatné fotky, řekl jsem si, že to taky musím vidět. Takže jsme se domluvili, že příští rok tam pojedeme jako rodina.
Kde tě nejčastěji potkáme po práci nebo o víkendu?
Žijeme v baráčku, kde je pořád co dělat. Manželka čerpá inspiraci z Instagramu a Pinterestu a já se snažím přivádět ji zpátky do reality (smích). Ale ne… naopak její přání rád plním – třeba když nedávno viděla módní trend koupelnu obnaženou na cihly. To jsem pak předělával koupelnu, zjišťoval si, jak to ošetřit, spárovat… Teď pro změnu rozebírám kotec pro psa, ze kterého bude voliéra pro andulky. Nenudím se.
A na závěr trochu z jiného soudku: máš nějaké životní moudro pro lidi, kteří jsou s prací věčně nespokojení?
Když chodíš do práce s tím, že to nestojí za nic, tak bys tu práci nejspíš neměl dělat (smích). Někdy je lepší zamyslet se nad tím, jestli tě práce motivuje, jestli se na to hodíš. Já se třeba nebojím ani manuální práce – vyčistím si tak hlavu a dám si detox, to někdy pomáhá.
Spousta mladých čeká, že vylezou ze školy, bouchnou pěstí do stolu a budou mít všechno hned, to ale nejde. Musíš se vypracovat, nejprve něco ukázat a pak být ohodnocen. Zdravé sebevědomí je samozřejmě dobré, ale nemůžeš čekat nesmysly. Když máš pokoru, nakonec to stejně dotáhneš nejdál.
